Foto: pixabay.com
Vícegenerační bydlení je v Česku znovu na vzestupu, ale idylu často střídá napětí. Podle průzkumu finančního domu UNIQA a agentury NMS Market Research se v rodinách, kde spolu žijí tři generace, objevuje psychické násilí dvakrát častěji než v celostátním průměru. Každá pátá taková domácnost s ním má zkušenost. Odborníci zdůrazňují, že o harmonii rozhodují hlavně tolerance a otevřená komunikace, ne velikost bytu.
Co všechno žití „na hromádce“ rozvíří
Když se sejdou prarodiče, rodiče a děti, přibývá třecích ploch. Mladší členové častěji přiznávají, že mají z někoho doma strach. Do sporů vstupují rozdílné představy o výchově a penězích, ale i odlišné politické pohledy. Psycholožka Kateřina Schmidová z Rodičovské linky připomíná, že mnoho záleží na důvodu, proč rodina volí společné bydlení: někde je to finanční tlak nebo nedostatek bytů, jinde potřeba hlídání dětí či péče o nemocného seniora. Často se také ukáže, jak kdo zvládl osamostatnění – zda děti dokázaly symbolicky „odejít“ od rodičů a rodiče naopak uvolnit prostor dospělým dětem.
Zvlášť pod palbou je takzvaná sendvičová generace, která se stará zároveň o děti i stárnoucí rodiče. Až 17 procent lidí v třígeneračních domácnostech má pocit, že svou roli nezvládá. Není divu: kumuluje se únava, výčitky, frustrace a s nimi i riziko vyhoření. Do popředí vystupují staré rodinné vzorce – kdo byl dřív „zachráncem“, snadno se k té roli vrací.
Péče o seniory je přitom realitou pro mnoho rodin. V širší rodině má závislého na pomoci 26 procent Čechů, osm procent domácností žije s nemohoucím členem přímo doma. Z těchto osob je 86 procent dospělých, nejčastěji potřebují podporu kvůli věku nebo nemoci. Každý pátý pečující připouští, že kvůli péči nemůže rozvíjet kariéru, a nejvíce péče stále nesou ženy. Schmidová radí, aby se rodina domluvila vědomě: kdo co zvládne, jaké jsou hranice a kdy si říct o pomoc zvenčí.
Nerovnováha je patrná i v očekáváních. Až 79 procent lidí věří, že se o ně rodina v nemohoucnosti postará, ochotu aktivně pomáhat ale deklaruje 69 procent. Rozhodnutí pečovat je těžké, mění denní rytmus celé domácnosti a bez vnější podpory to mnoho rodin nezvládne.
Napětí však nevzniká jen kvůli péči. Průzkum ukázal, že 23 procent třígeneračních rodin zažilo situaci, kdy někdo z příbuzných připravil jiného o majetek. Takové rány dělají v rodinách hluboké jizvy a důvěra se hojí těžko. Odpouštění může být pro některé cestou, jak se vymanit z hořkosti, ne vždy ale vede k obnovení vztahů.
Co až budeme staří? Češi se stále nejvíce obávají nesoběstačnosti
Bydlení, peníze a pocit bezpečí: kde se střetává představa s realitou
Bydlení je kapitola sama pro sebe. Více než polovina mladých si myslí, že by střechu nad hlavou měli zajistit starší členové domácnosti. Za povinnost to ale považuje jen 29 procent starších. Z rozdílných očekávání se rodí konflikty o tom, kdo co platí a kdo o čem rozhoduje.
Do hry vstupuje i pocit ohrožení. V zemi, kde se střídají povodně a lokální vichřice, se ukazuje další slabé místo: podle vyjádření zástupců UNIQA je v Česku sedm z deseti rodinných domů podpojištěných a pojistné částky dosahují zhruba 60 procent hodnoty nemovitosti. Není to reklama na produkt, spíš nepříjemná připomínka, že krize obvykle přichází v nejméně vhodnou chvíli.
Co z toho plyne pro každodenní soužití? Pomáhá, když se domácnost domluví na pravidlech, která jsou srozumitelná pro všechny. Kdo má klíč od které místnosti. Jak se rozdělují náklady. Kdy je čas být spolu a kdy mít klid. Osvědčují se krátké rodinné porady, kde se pravidelně probere, co komu funguje a co drhne. Otevřený rozhovor bez výčitek šetří spoustu energie.
Společné bydlení přitom nemusí být jen zdrojem stresu. Umí být praktické i obohacující. Prarodiče mohou pomoci s dětmi, děti zase přinášejí do domu živost a nové nápady. Sdílení nákladů na bydlení, jídlo i energie snižuje finanční tlak. Děti získávají víc blízkých dospělých, kteří je provedou různými situacemi, a tam, kde chybí otec, může část jeho role převzít dědeček. Pro starší lidi znamená život mezi svými menší osamělost a pocit, že jsou potřební.
Pokud se pro třígenerační soužití rozhodnete dobrovolně nebo z nutnosti, je fér přiznat si, že to nebude vždy snadné. Takový domov umí podržet, ale také nastavuje zrcadlo. Ukáže, co máme zpracované, a co nás teprve čeká.
Zdroj: UNIQA
