Foto: Jan Pepela s využitím ChatGPT
Pocit bezpečí v rodině si mladí lidé dnes nespojují jen s tím, že se doma „neděje nic špatného“ a že se nikdo nehádá. Data z velkého průzkumu UNIQA a agentury NMS ukazují, že o pocitu jistoty rozhodují mnohem jemnější věci: zda se v rodině umí dávat najevo láska, zda má člověk oporu, a jestli má pocit, že mu druzí opravdu rozumí. Právě tady mladí lidé nejčastěji cítí, že něco chybí.
Když se láska neříká nahlas, bezpečí mizí
Zjištění průzkumu je v jednom bodě až nepříjemně konkrétní: 13 procent mladých lidí má pocit, že si v rodinách neumíme projevovat lásku. Psycholožka Kornélia Ďuríková ze slovenské neziskové organizace Liga za duševné zdravie to spojuje s tím, jak citlivě mladá generace vnímá kvalitu vztahů.
„Jsou vnímavější vůči kvalitě mezilidských vztahů. Pro tuto ‚generaci Z‘ mladých lidí narozených kolem roku 2000, ale i mladší z ‚generace Alfa‘ narozených kolem roku 2010, jsou tyto vztahy klíčové. Žijeme v napjaté době a oni to těžko snášejí. Je v nich výrazná touha po lásce, přijetí a dobrých mezilidských vztazích,“ říká psycholožka.
Nejde tedy jen o to, zda rodina funguje „bez konfliktu“. Pro část mladých je zásadní i to, jestli se blízkost a přijetí projevují běžně a srozumitelně. Pokud ne, domácí klid může působit spíš jako chlad než jako jistota.
Více generací pod jednou střechou může napětí zesílit
Průzkum zároveň naznačuje ještě jednu citlivou věc: mladí lidé, kteří vyrůstají ve vícegeneračních domácnostech, častěji než jejich vrstevníci z jiných typů rodin uvádějí, že se dokonce někoho z rodiny bojí. Ďuríková to vysvětluje hlavně rozdíly mezi generacemi, které nejsou jen „o věku“, ale o hodnotách, pohledu na svět i stylu komunikace.
„Může to být rozpor v hodnotách, rozdílné názory na svět, na dnešní dobu a také odlišný styl komunikace. Mladí lidé také touží po uznání a respektu. Konflikty ve vícegeneračních rodinách mohou pramenit právě z těchto rozdílů mezi generacemi a vzájemného nepochopení,“ vysvětluje psycholožka.
V praxi to může vypadat nevinně: jedna generace bere některé věci jako samozřejmost, druhá je vnímá jako nátlak. A pokud se k tomu přidá pocit, že člověk není brán vážně, napětí snadno přeroste v obavu a stažení se do sebe.
Podpora chybí stejně často jako láska. A následky bývají rychlé
Stejný podíl mladých lidí, tedy opět 13 procent, říká, že doma postrádá podporu. Nejde přitom nutně o velká gesta, spíš o běžný pocit, že je člověk vyslyšený, přijatý a že se na rodinu může spolehnout. Ďuríková upozorňuje, že dnešní tempo života často vede rodiče k tomu, že chtějí „zařídit všechno“, jenže přitom může mizet to nejdůležitější: přítomnost, kontakt, porozumění.
„Je to o naplňování základních lidských potřeb, zmíněného vyslyšení, bezpečí, přijetí. Mladí lidé zřejmě vnímají jejich nedostatek. Žijeme rychlou dobu, rodiče se snaží zajistit finance na fungování rodiny. Často se ženou za tím, aby jejich děti měly všechno, o čem si myslí, že to potřebují. Jenže ono to často vůbec není jen o penězích. Hezká dovolená může být i na chatě, nemusíme jet na Maledivy. Je to hlavně o mezilidském kontaktu, lásce a pochopení,“ říká Ďuríková.
Rodina podle ní funguje jako stabilizační bod. Když je pevný, dítě se dokáže opřít i v době, která je nejistá a náročná. Když se ale stabilita rozpadá, snadno se „rozkýve“ celý svět mladého člověka.
„Pokud děti nemají pocit stability v rodině, rozkolísá to celý jejich svět. Dění kolem nich nemusí být ideální, ale pokud má dítě od nejbližších pocit jistoty, přijetí a lásky, v tom nejistém, nebezpečném, nestabilním světě dokáže kráčet. Jinak je v něm ztracené. Pokud dítě nemá pevné kořeny, velmi rychle se mohou rozvíjet i psychické obtíže.“
Co pomáhá víc než dokonalost: respekt a způsob, jakým se mluví
Cesta ven nemá podobu „správné rodiny bez chyb“. Odborníci spíš mluví o ochotě otevřeně komunikovat, nastavovat hranice a současně respektovat potřeby druhých. Důležitý je také příklad, tedy každodenní chování, ne jednorázové proklamace.
„Je to o komunikaci a výchově příkladem. Když rodina funguje tak, že si navzájem pomáháme, nejsme si přítěží, ale obohacením. Když dokážeme stanovit hranice a respektovat své potřeby. Děti nemusí být vychovávány podle pravidel, podle kterých vychovávali jejich maminku před 40 lety. A zase vnímám, že upřímně chtějí pochopit své rodiče. Není to jen o tom, že se navzájem bavíme, ale i jak se bavíme. Pokud upřímně chceme, najdeme společnou řeč,“ uzavírá psycholožka.
Foto: Jan Pepela s využitím ChatGPT | Zdroj: UNIQA
