Sdílené vozidlo musí mít speciální pojištění. Týká se to i pronájmů od fyzických osob

Carsharing je moderní způsob, jakým lze využívat výhody osobního automobilu bez nutnosti jej vlastnit. Vyplatí se samozřejmě pouze v některých případech, a to zejména, pokud lidé jezdí velice málo. Jak se v případě sdílení automobilů řeší pojištění a co se stane, když jej někdo nabourá?

Na českém trhu existuje hned několik služeb, které umožní buď auto pronajímat a vydělávat tím měsíčně pár tisíc korun, nebo si naopak takové auto zapůjčit. Na den, dva či klidně celý týden. Pro zájemce, kteří chtějí automobil využívat jen pár dní v měsíci a bydlí ve větším městě, kde především jsou tyto služby dostupné, pak jde o zajímavou alternativu ke klasicky vlastněnému automobilu nebo cestování v MHD.

Například firma HoppyGo registruje přes sto tisíc registrovaných uživatelů a v nabídce má 1500 vozidel. V Česku dále nabízejí auta ke sdílení stovky lidí, podle studií poradenské firmy EY jedno sdílené auto nahradí 15 běžně vlastněných automobilů, podle jiných studií je toto „číslo“ poloviční.

S rozvojem automobilů sdílených soukromými osobami roste také počet lidí ochotných půjčovat své vozidlo cizím lidem. Ne každý zájemce o výdělek ale tuší, že vozidlo musí mít speciálně pojištěné. Při registraci vlastněného vozu u pojišťovny musí majitel uvést, že jej hodlá sdílet, respektive půjčovat za úplatu.

Design, carsharing, ale i moderní technologie. To očekávají mileniálové od automobilu

Za rok si lze půjčováním vydělat desítky tisíc korun (které je ovšem potřeba zdanit). Od této lákavé částky je také potřeba odečíst náklady na servis vozidla a také na větší poškození, které u zapůjčených věcí bývá mnohem častější. Navíc je třeba myslet i na pojištění, které je násobně dražší, než u běžně využívaných automobilů.

„U sdílených automobilů platí přísnější sazby pojistného než u aut, která používá pouze sám klient nebo jeho nejbližší rodina. Zohledňuje se tím možný „lhostejnější“ postoj řidičů, kteří si „cizí“ vůz nakrátko vypůjčí,“ říká Eva Svobodová z pojišťovny UNIQA. Podle Svobodové jsou ceny pojistného za povinné ručení i havarijní pojištění zhruba dvakrát vyšší než u běžně provozovaného vozidla.

Při škodě je nutné rozlišovat, zda jde o pojistnou událost hrazenou z povinného ručení (řidič způsobí škodu na majetku nebo újmu na zdraví někomu jinému), nebo z havarijního pojištění (řidič uplatňuje vlastní škodu na voze k úhradě z pojištění).

„Zákonné povinné ručení plní poškozenému v plné výši, aniž by měla pojišťovna možnosti postihnout řidiče, který má auto pojištěné pouze privátně a přitom jej za úplatu sdílí. Účel použití auta není mezi tzv. postižními důvody, na základě nichž by bylo možné klienta penalizovat. Ale je možné následně smlouvu vypovědět, protože byla sjednána s jinou sazbou, než platí pro carsharing,“ dodává tisková mluvčí pojišťovny UNIQA Eva Svobodová.

Jak je to v případě, když někdo svému známému bezúplatně zapůjčíte automobil a on ho při havárii poškodí? V tomto případě škodu standardně pokryje havarijní pojištění. V případě nezaviněné nehody vypůjčitel samozřejmě neplatí žádnou částku, škoda se plní z povinného ručení viníka.

„Pokud ale pojišťovna zjistí, že vozidlo je za úplatu půjčováno, je plnění za škody kráceno v poměru sazeb pojistného pro soukromé použití, respektive půjčovnu,“ dodává Eva Svobodová.