Sdílené vozidlo musí mít speciální pojištění. Týká se to i pronájmů od fyzických osob

Carsharing je moderní způsob, jakým lze využívat výhody osobního automobilu bez nutnosti jej vlastnit. Vyplatí se samozřejmě pouze v některých případech, a to zejména, pokud lidé jezdí velice málo. Jak se v případě sdílení automobilů řeší pojištění a co se stane, když jej někdo nabourá?

Na českém trhu existuje hned několik služeb, které umožní buď auto pronajímat a vydělávat tím měsíčně pár tisíc korun, nebo si naopak takové auto zapůjčit. Na den, dva či klidně celý týden. Pro zájemce, kteří chtějí automobil využívat jen pár dní v měsíci a bydlí ve větším městě, kde především jsou tyto služby dostupné, pak jde o zajímavou alternativu ke klasicky vlastněnému automobilu nebo cestování v MHD.

Například firma HoppyGo registruje přes sto tisíc registrovaných uživatelů a v nabídce má 1500 vozidel. V Česku dále nabízejí auta ke sdílení stovky lidí, podle studií poradenské firmy EY jedno sdílené auto nahradí 15 běžně vlastněných automobilů, podle jiných studií je toto „číslo“ poloviční.

S rozvojem automobilů sdílených soukromými osobami roste také počet lidí ochotných půjčovat své vozidlo cizím lidem. Ne každý zájemce o výdělek ale tuší, že vozidlo musí mít speciálně pojištěné. Při registraci vlastněného vozu u pojišťovny musí majitel uvést, že jej hodlá sdílet, respektive půjčovat za úplatu.

https://auto-mania.cz/design-carsharing-ale-i-moderni-technologie-to-ocekavaji-milenialove-od-automobilu/

Za rok si lze půjčováním vydělat desítky tisíc korun (které je ovšem potřeba zdanit). Od této lákavé částky je také potřeba odečíst náklady na servis vozidla a také na větší poškození, které u zapůjčených věcí bývá mnohem častější. Navíc je třeba myslet i na pojištění, které je násobně dražší, než u běžně využívaných automobilů.

„U sdílených automobilů platí přísnější sazby pojistného než u aut, která používá pouze sám klient nebo jeho nejbližší rodina. Zohledňuje se tím možný „lhostejnější“ postoj řidičů, kteří si „cizí“ vůz nakrátko vypůjčí,“ říká Eva Svobodová z pojišťovny UNIQA. Podle Svobodové jsou ceny pojistného za povinné ručení i havarijní pojištění zhruba dvakrát vyšší než u běžně provozovaného vozidla.

Při škodě je nutné rozlišovat, zda jde o pojistnou událost hrazenou z povinného ručení (řidič způsobí škodu na majetku nebo újmu na zdraví někomu jinému), nebo z havarijního pojištění (řidič uplatňuje vlastní škodu na voze k úhradě z pojištění).

„Zákonné povinné ručení plní poškozenému v plné výši, aniž by měla pojišťovna možnosti postihnout řidiče, který má auto pojištěné pouze privátně a přitom jej za úplatu sdílí. Účel použití auta není mezi tzv. postižními důvody, na základě nichž by bylo možné klienta penalizovat. Ale je možné následně smlouvu vypovědět, protože byla sjednána s jinou sazbou, než platí pro carsharing,“ dodává tisková mluvčí pojišťovny UNIQA Eva Svobodová.

Jak je to v případě, když někdo svému známému bezúplatně zapůjčíte automobil a on ho při havárii poškodí? V tomto případě škodu standardně pokryje havarijní pojištění. V případě nezaviněné nehody vypůjčitel samozřejmě neplatí žádnou částku, škoda se plní z povinného ručení viníka.

„Pokud ale pojišťovna zjistí, že vozidlo je za úplatu půjčováno, je plnění za škody kráceno v poměru sazeb pojistného pro soukromé použití, respektive půjčovnu,“ dodává Eva Svobodová.