Mohou v ČR využít možnosti testování či očkování v souvislosti s COVID-19 i zahraniční pojištěnci, tedy např. i Češi pracující v jiné zemi EU?

Obecně platí, že zahraniční pojištěnec ze zemí EU, EHP, Švýcarska a států, s nimiž má ČR uzavřenou bilaterální smlouvu zajišťující přístup ke zdravotní péči (Albánie, Černá Hora, Severní Makedonie, Srbsko, Tunisko, Turecko), je v postavení českého pojištěnce a musí k němu být přistupováno nediskriminačním způsobem. Pokud české předpisy přiznávají českému pojištěnci nějaký nárok, má tento nárok i zahraniční pojištěnec, přičemž rozsah nároku je limitován předpisem EU nebo mezinárodní smlouvou.

U testování metodou PCR má český pojištěnec nárok na úhradu testování zdravotní pojišťovnou, pokud je indikováno ošetřujícím lékařem nebo hygienikem. Pokud taková indikace není, nese náklady sám pojištěnec. Stejná pravidla platí pro zahraničního pojištěnce, který má v ČR nárok na plnou péči (např. s formulářem S1) či nezbytnou péči (s Evropským průkazem zdravotního pojištění).

Antigenním testem se čeští pojištěnci mohou nechat bezplatně otestovat, pokud předloží průkaz pojištěnce nebo náhradní doklad. Lze se nechat otestovat opakovaně, avšak nejvýše 1× za 5 dní. Vyšetření se neprovádí u osob, u kterých uplynulo méně než 90 dní od prvního pozitivního výsledku PCR testu, a u osob, kterým byl v posledních pěti dnech proveden PCR test nebo antigenní test s negativním výsledkem. Za těchto podmínek je test českému pojištěnci hrazen.

U zahraničních pojištěnců je třeba rozlišovat, na jaký rozsah péče mají nárok. Těm, kteří mají nárok na plnou péči v ČR, musí být poskytnuta a uhrazena stejná péče jako českým pojištěncům, tedy i antigenní test. U zahraničních pojištěnců, kteří mají v ČR nárok pouze na poskytnutí nezbytné péče s Evropským průkazem zdravotního pojištění, je nutné posoudit, zda je antigenní testování nezbytné. Vzhledem k epidemiologické situaci lze mít za to, že se o nezbytnou péči jedná zejména u dlouhodobějších pobytů (nikoliv u krátkodobých, např. víkendových, turistických pobytů). Takto vzniklé náklady budou vyúčtovány české výpomocné zdravotní pojišťovně a následně budou přeúčtovány příslušné zahraniční pojišťovně.

U očkování proti koronaviru by byla situace obdobná. Těm zahraničním pojištěncům, kteří mají nárok na plnou péči v ČR, by bylo poskytnuto a uhrazeno i očkování (samozřejmě až bude všeobecně dostupné). Mají-li v ČR nárok pouze na poskytnutí nezbytné péče, bude nutné posoudit, zda je očkování nezbytné. I zde platí, že o nezbytnou péči by se jednalo zejména u dlouhodobějších pobytů. Smyslem je naočkovat populaci, aby se omezilo šíření nákazy. O nezbytnou péči by se však zcela jistě nejednalo, pokud by zahraniční pojištěnec přicestoval do ČR pouze za účelem čerpání dané péče.